A čtyři.. Pět ještě nemám dopsaný,ale pokusím se ,co nejdříve dopsat.. Příští víkend jedu na Slovensko a beru si notebook,tak snad tam ^^
Yuri jela v bílém kočáře, taženém bílým koněm, ve kterém ze svatby měla už s Leeteukem odjet na oběd. Pomohal jsem jí nasednout a sama si sedla do auta se Sungem a tetou JaeIn.
Svatba byla na opravdu krásném místě. Oltář byl postavený na prosluněném kopci, všude byly bílé růže a vypadalo to tak nádhernějak všichni seděli na lavičkách a Teukie u oltáře se tak zářivě usmíval.
"Nádhera.." zašeptala jsem,když jsem kráčela za Yuri ,vedle Yesunga a prohlížela si,jak všichni tleskají Yuri. Vypadalo jako princezna z pohádky a její princ na ni čekal,ale samotné mi celou dobu vrtalo hlavou ,co s Donghaem..
Obřad začal, stála jsem za Yuri a za Donghaeho se zařadil Sung,jakožto druhý svěděk. Oddávající mluvil dlouhou nudnou řeč ,až došlo na otázky "Berete si.." ,už v tom okamžiku jsem poznala ,jak Yuri znervózněla,protože mě rukou,co neviděli ostatní bouchla do nohy,jak s ní mávala.
"Takže ty Leeteuku, bereš si Yuri ,zde za zákonitou manželku a budeš s ní v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, ve zdravý i nemoci?" zeptal se oddávající.
Teukie se zeširoka usmál. "Ano!"
"A ty Yuri, bereš si Leeteuka,zde za zákonitého manžela a budeš s ním v dobrém i ve zlm, v bohatství i chudobě, ve zdravý i nemoci?"
"Uh.." jediné slovo, co ze sebe prvně Yuri vypravila, "Já nemůžu.. Teukie, mianhae." řekla potichu a běžela zpátky na parkoviště.
"Sakra!" procedila jsme a běžela rovnou za ní. Zatáhla mě do jednoho BMW , řidiči poručila ať nás odveze do hotelu a hlasitě se rozvzlykala.
Kouakla jsem na ni asi tupým výrazem. Mezi bílými rukavičkami ji protékal potok slaných slz a rozmazával jí make up. Byla bezmocná, plná emocí,které teď vyplavaly na povrch. Pochopila jsme,že opravdu miluje Donghaeho a Leeteuka si kvůli tomu nevzala. Kdyby se Donghae neukázal, ani by si na něj nevzpomněla, až po svatbě, kdyby jsme ho nepozvali a ona by teď prožívala nejkrásnější den života, místo tohohle dramatu.
Napadlo mě, jestli za to nemůžu já. Možná jsem měla protestovat,když navrhla,že s námi bude Donghae bydlet. Měla Leeteuka, mohlo mě to napadnout,ale přece jenom Donghae nebyl takový,aby se o něco pokusil, aspoň jsme si to myslela, dokud jsem je neviděla v kuchyni.
Neměla jsem ani odvahu něco jí říct, vypla jsem si telefon,aby nikdo nerušil a šla s ní až do pokoje.
"Já jsem nemohla." zašeptala.
"Vidím. Yuri jenom si myslím,že by jsi Teukovi měla říct celou pravdu, aby si nemyslel,že něco dělá špatně. Je to škoda, protože jsme se na tom všichni nadřeli, ale jestli si ho nechceš vzít ,tak to nedělej. Je to zbytečnost, trápit se do smrti tím,kže ji ublížila někomu do koho ses zamilovala víc než do Leeteuka. Začínám mít pocit,že jeho máš spíš jenom hodně ráda, jako třeba hodně dobrého přítele.." řekla jsem. Nechtěla jsem ji nijak víc rozdeptat a tohle bylo jediné, co mě napadlo.
"Hmh.."
Převlékla se do normálního oblečení a společně jsme mlčky čekaly až přijedou zpátky ostatní. Doufala jsem,že to tam Yesung zorganizoval. Mysella jsem i na tuhle variantu,ale nenapadlo mě ,že by se to mohlo stát a s Yesungem jsme se domluvily, že pokud se něco takového stane, dostane všechny zpátky do hotelu a já jim opět vysvětlím situaci, všem se omluvím a pošlu je domů.
"Gumi, to jsem já." zaklepal Yesung na dveře pokoje.
"Yuri pošlu ti sem mámu." řekla jsem a šla s ním na chodbu. Hned ,jak jsem naši mamku viděla , poslala jsem ji za ní.
"Donghae se zašil v pokoji. Teuk je venku. Všichni jsou otrávení, je to hrozný, " povzdechl si, "Donghae si vyčítá , že jim překazil svatbu, Leeteuk o tom nemá tušení, naprosto nechápe ,co se stalo. Gumi musíš to všem vysvětlit, musíme je ,co nejdřív dostat domů a celou situaci ujasnit i Leeteukovi."
Koukla jsem na něj. "Ona mu všechno řekne, domluvila jsem se s ní. Nějak musíme hosty přilákat do společenské místnosti. Řeknu jim,že svatba nebude a omluvím se jim za potíže. Všichni mají stůl v restauraci nedaleko, kdo bude chtít může se jít najíst na náš účet a bude to. My dva budeme dělat, jakoby nic.
Přikývl a pomalu všechny až na Donghaeho, Yuri a Teuka dostal do společenské místnosti hotelu.
"Ahojte. Asi vám to už všem došlo, ale stejně to z jistého mě osobního důvodu musím říct. Svatba nebude. Yuri se na to necítí, ujasní si to s Leeteukem doma. Všichni můžete jet domů, je mi líto a věřte mi, mrzí mě to stejně jako vás, protože jsem se na tom se spoustou dalších hodně nadřela. Chtěla bych poděkovat,že jste byli tak bezvadní hosté a nedělali jste potíže. Až odevzdáte klíče Yesungovi, dá vám tašku. Je v ní kus dortu a poukaz na oběd, který jsme nechali vyrobit. Bude to tam, kde měla být svatební večeře, všechno tam ví, klidně si ještě můžete jako rodina a známí posedět. Moc se vám za celý svatební tým omlouvám a doufám,že se třeba sejdeme už na nějaké svatbě ,co dopadne ,jak z pohádky." řekla jsem skoro jedním dechem proslov, co jsem rychle vymýšlela "za chůze".
Neměla jsem už sílu ani chuť být milá a s všemi se rozloučit. Omluvila jsem se a šla do mého pokoje. Rozplácla jsem se na postel a koukala se do stropu. Trochu jsem si vyčítala, že jsem tak hloupá. Vyčítala jsem si ,jak jsem se do té svatby nahrnula. Mám dojem,že jsem do ní Yuri přímo donutila. Určitě se nechtěla vdávat. Nechtěla to už ,když jí Leeteuk požádal,ale byla v tu chvíli okouzlená. Jsem si tím naprosto jistá a teď mi to teprve došlo.
Došlo mi všechno. Byla hrozně nervózní,ale já ji moc nepomohla. Cítila jsem se jako bescitná bestie, co se snažila udělat to nádherné na povrch, ale svatba s nešťastnou nevěstou? To snad ani nejde.
"Miláčku?" podíval se na mě Yesung.
"Huh?" vydala jsem ze sebe.
"Usnula jsi. Sbalil jsem, odvezu nás domů. Leeteuk o Haem ještě netuší. Pojedou spolu, my vezmeme Yuri." řekl chlácholivým hlasem, pomohl mi vstát a společně jsme šli k autu.
Nastoupila jsem do předu, ptala jsem se Yuri,ale řekla ať si tam klidně sednu. Bylo to ,jako kdyby jsme jeli z pohřbu, chmurná nálada byla skoro viditelná. Opřela jsem se rukou o okýnko a koukala ven. Yesung mi položil ruku na stehno a dál v klidu jel. Viděla jsem ,jak Yuri vzadu tiše pláče. Vážně jsem v tu chvíli měla chuť vyskočit z auta a zůstat tam sedět uprostřed silnice.
2024 ©