Druhý díl povídky se svatbou ^^
Sachi
Ležela jsem na posteli v uších měla sluchátka. Neustále jsem se snažila přehlušit zvuk mých myšlenek ,co mi prolétávaly hlavou. Z boje mě vytrhla Yuri, přicházející do mého pokoje.
"Co potřebuješ?" sundala jsem si sluchátka a posadila se, abych na ni lépe viděla.
"Mám pár otázek ohledně svatby." řekla s úsměvem,ale nebyl to nadšený úsměv, byl to zoufalý úsměv.
"Buď v klidu," řekla jsem jako první, "A klidně se ptej."
Poškrábala se na zátylku. Vypadala nervózně jako kdyby se mi snažila říct,že je těhotná a bude potřebovat povolit šaty,ale věděla jsem,že to je blbost. Kdyby byla musela by si dělat těhotenský test a ten doma nebyl a nechtělo by se jí chodit k doktorovy..
"Víš, budeš dělat nějakou rozlučku se svobodou nebo tak?" zeptala se.
"Jasně! Ségruš nech se překvapit,áno? Dneska budu rozesílat pozvánky emailem. Řeknu ti ,kdo příjde večer." usmála jsem se a vyskočila z postele. Rozhodla jsem se jít sehnat zábavu na rozlučky.
Šla jsem na autobus. Byla jsme ráda,že nemusím shánět ještě dort,ale že naše teta cukrářka jeden velký udělá. Milovala svatby a tak se do toho s vášní hned pustila. Měla jsem ovšem horší problém ,co mi předtím nedošel. Ta pitomá rozlučka.
Viděla jsem spoustu filmů a seriálů ,kde byla rozlučka se svobodou,ale co udělat pro mou sestru?
Zavolala jsem Yesungovi a dala si s ním sraz u jedné kavárny.
"Hoří?" zasmál se ,když přišel.
"Skoro. Yuri potřebuje rozlučku! A Teuk taky! Chápeš to?! Já nevím co mám dělat!" začala jsem tak trochu panikařit.
"Klid.. Mluvial si jednou o někom komu se Yuri líbila a že ho měla ráda. Eun..Eunhyuk!" usmál se.
"Já tě miluju!" zasmála jsme se a objala ho. Byl to vynikající nápad. Eunhyuk, svým jménem Lee HyukJae , byl dokonalá osoba pro rozlučku. Je to tanečník, mohl by Yuri zatancovat. Umí i zpívat, nebylo by to nejhorší. Rychle jsem našla v telefonu jeho číslo a doufala,že si ho nezměnil.
"Gumi? tebe jsem dlouho neslyšel." zasmál se.
"Dostal si pozvánku na svatbu?" řekla jsem.
"Jistě, příjdu." řekl.
"Hele budu ,ale potřebovat pomoct s rozlučkou pro Yuri.." začala jsem..
Dohodli jsme se,že den před svatbou večer uděláme v hotelu ,kde budeme menší zábavu. Leeteuk s Yesungem,Haem a dalším mužstvem z arsenálu svatebčanů půjdou někam kalit a my ženy a Hyuk budeme ve společenské místnosti hotelu. Hyuk bude tancovat. bude to dokonalé!
"Šaty! Musímě pro ně!" řekla jsem najednou,když jsme si s Yesungem vychutnávali oběd.
"Fáájn!" zasmál se.
Šli jsme do salonu,kde šaty byly. Vzali jsme i obleky pro Donghaeho a Leeteuka co jsme potřebovali a ohromně "čistým" autobusem to vezli k nám domů.
Pověsila jsem šaty na věšák do naší prosklené terasy a vrátila se do kuchyně.
"Gumi ty už jsi doma?" přišel Donghae.
"Jo, oblek je na terase, vyzkoušej si ho potom prosím."
"Jasně." přikývl a odešel.
Kývla jsem na něj. Yesung po chvilce toho ,jak jsme řešili co mu uděláme s vlasy odešel a nechal mě doma samotnou jenom s Haem. Oblek mu padl dokonale,takže po zkoušce se schoval do pokoje a ani nevylezl. Sama jsem se rozhodla nesmrdět v kuchyni a odebrala se k sobě. Ani se mi nechtěl zapínat notebook,protože jsem byla nějaká unavená, nebylo mi moc dobře a tak jsem popadla katalog svateb a lehla si na pohovku.
Posadila jsme se na posteli a došlo mi,že jsem usnula. Koukla jsme na mobil kolik je hodin. 16:42. Dvě hodiny jsem spala. Rychle jsem s pocitem hladu vyskočila z postele a šla do kuchyně.
Nestačila jsem zaregistrovat co se tam děje. Yuri seděla na lince a někdo stál u ní a líbal ji. Poznala jsem tu kostkovanou košili ,co jsme už dneska viděla. Donghae! V jejich mimořádně mlaskacím vyměňování slin si mě asi nevšimli a já ani nebyla schopná něco říct. Do žaludku se mi přivalil pocit nejistoty. Najednou jsem byla ráda,ale hned na to přišel pocit smutku za Teukieho a sama jsem nevěděla co teď..
"J-jak můžete?!" vypravila jsem ze sebe a skoro se mi chtělo brečet. "Já se snažím udělat ti v krátkým termínu svatbu a ty uděláš tohle? Chtěla jsem,aby to bylo perfektní a ty jsi na mě byla hrdá,ale teď pochybuju jestli ta svatba vůbec bude! Yuri tohle.. Já nevěřím ,že jsi moje sestra!" štěkla jsem a utekla do pokoje.
Mrzelo mě hlavně to,že se snažím udělat jí krásný den a ona mou snahu takhle lehce zničí. Lehla jsem si do postele ,hlavou do polštáře a chtěla znovu usnout a probudit se v 15:42,abych tomu zabránila.
Slyšela jsem zaťukání na dveře.
"Jdi pryč!" hodila jsem po Yuri polštář,když kráčela do pokoje.
"Gumi nech si to vysvětlit." posadila se na postel a dala mi pramen krátkých vlasů za ucho. "Jsem vystresovaná, sama nevím co do mě vjelo. Teuk příjde až večer, neříákej mu o tom,ano? Pokud se to někdy dozví ,tak jedině ode mě. Nechci ho ranit , aspoň před svatbou ne, chci si ten den užít a nebýt nenáviděná. Jsem ráda za to ,co pro mě děláš a určitě jsi moje sestra. Mám strest a ty víš,že velký události jsou pro mě hrozný. Bude to dobrý, už se to nebude opakovat." usmála se.
Odfrkla jsem si. "Jo jasně, nebude se to opakovat. Už jsi to jednou udělala, obě víme,že podruhé to zkusíš taky!" štěkla jsem a otočila se k ní zády.
"Až ti bude líp, přijď do kuchyně. Koupila jsem pár zákusků." řekla rozmrzele a odešla. Zavřela za sebou dveře, což u ní nebývá zvykem,takže jsem usoudila,že má asi výčitky svědomí.
Zákusky zněly skvěle a i přes to,že mě naštvala jsem se došourala do kuchyně a vzala si čokoládový dortík s jahůdkou a šlehačkou. Donghae si sedl naproti mě a jedl jahodovou roládu. Vypadal zdeptaně a ani se na mě nepodíval.
"Lidíí! Jsem tady! Hae prosímtě ty trenky neměli.. Snad jindy." zavtipokoval a políbil Yuri. "Chyběla jsi mi, něco pro tebe." podal jí s úsměvem růži.
Paráda, opravdu bude dělat jakoby nic.
2024 ©