Život je boj aneb Geisha se musí mít na pozoru

Tuhle povídku jsem si opravdu oblíbila a psala sem ji dlouho,pokud se aspoň trošku zalíbí a bude ji aspn pár lidí číst napíšu k ní další díl s novými dobrodružstvími tak ať se chytí! ^^

"Hlavní je přežít." říkal mi všichni,všude a pořád.Nechápala jsem proč mi to říkají,avšak později mi to došlo.Já a moje sestra jsme jako malé chodívaly k jezírku krmit kachničky. Naše rodina nebyla zrovna nejbohatší a tak nám většinu šatů šila matka z nekvalitních látek co moc nevydržely,protože se naši rodiče snažili uživit hlavně sebe zaprodaly nás.Několik dnů jsme bydleli v domě bohatého kupce,od něj jsme však musely z jistých důvodů utéct.Když nám bylo deset,ten den si pamatuju moc dobře,toulaly jsme se po ulicích v prošlapaných botkách a potrhaných šatech,našla nás jedna velmi milá paní.Jmenovala se Sachiko,Sachiko Koizora.Byla nádherně ustrojená,učesaná a nalíčená,byla vážně nádherná.Z důvodu neznámého mi do teď nás vzala k sobě a chtěla nás naučit jak být jako ona,být geisha. Kolem šestnácti jsme už podle ní byly dost zralé na to stát se pravými geishami.Šteěstí,že jsme dvojčata,kdyby jedna byla mladší asi by to pro ni bylo horší.Naučila nás jak se chovat,líčit, tvářit a naučila nás přesně co si máme oblékat,naučila nás všechno co uměla.Nezdálo se mi jak pořád mluvila o tom jak se staneme pravými geishami a trochu ji špehovala při jednom pohovoru se dvěma muži.Mluvila o ceně,o ceně jedné noci se mnou a mou sestrou.Nelíbilo se mito,vůbec se mi to nelíbilo.Řekla jsem to sestře,poradily jsme se,ale nakonec udělaly co nám naše opatrovkyně řekla.Mohly jsme si říkat pravé geishy,ale přišla jsem si spíš jako drahá prostitutka.Po někola měsících s několika dobrými "obchody",postihla paní Koizoru zlá nemoc.Staraly jsme se o ni,vydělávaly i přesto,že se nám to příčilo,ale pomoct se jí už bohužel nedalo.Paní Koizora neměla nikoho jiného než nás dvě a i když jsme to nevěděly nechala na nás přepsat dům.Nechtěla jsem dál pracovat tímhle způsobem.Prodaly jsme dům za slušné peníze a mohl začít náš nový život.Nechaly jsme si všechny líčidla a potřebné věci jako kimona a podoně.Potřebovaly jsme to,přestrojení,díky tomu jsme získali různé zbraně. Podařilo se nám je upravot do jisté podoby tak,aby se dali lehce ukrýt,upravily jsem si podle toho i vějíře,skoro všechno pod oblečením nebo z doplňků byly zbraně. Několik černých kimon jsme přešily do dvou pohodlných oblečku lehce schovatelných pod přestrojení. Od té doby uplynuly tři roky,je nám devatenáct,přežíváme pomocí zabíjení těch co ubohé geishy zneužívají a zachází s nimy jako kusem hadru.Příbytek máme také,nechybí nám nic,bojujeme za práva ubohých žen a dívek co pracují jako geishy,musí se jim pomoct a všichni co to nebudou respektovat budou krutě potrestáni. Jsme dvojčata Hachi a Yuri Watanabe.
"Ti dva včera mě pořádně vytočili.Zajímalo by mě co tam chtěli.Nikdo nemohl vědět,že tam Sagashi bude,nikdo neví,že si v geishách libuje a rád si na nich vylívá zlost." zaťala jsem ruky v pěst. "No,neměly sukně jako my,i když to asi nikdo nepozná v kombinaci s kalhotama,ale myslím,že to byli kluci.Podle pachu určitě,taky stavba ramen byla dost široká.Myslím,že tu geishu chtěli unést.Věk přibližně jako my,možná rok dva starší." začala. "Počkej a tohle víš jak?" skočila jsem jí do řeči. "No na jednoho blikla ta houpající žárovka,jeho oči vypadali mladě,jo a má hnědý vlasy." usmála se."Aha,běželi na sever,určitě bydlí v jednom z těch starách bytů co pronajímají ti divní kupci." řekla jsem.Yuri je dobrá v odhadu pohlavý, věku a všech detailů na obličeji a těle.Já jsem spíš stopař,umím určit světové strany podle hvězd, najdu stopy i v mokrém písku. Každá vynikáme v něčem jiném,ale když dojde na boj s vějiří či dýkami,jsme skvělé obě."Večer máme schůzku z panem Norim Sakane. Sagashiho přítel,určitě neví co se se Sagashim stalo,nechtěně na něj spadl lustr,dokonalá lež. Sakane je stejný jako Sagashi,geishy jsou jeho vášeň,sám mě poprosil aby jsme přišly obě. Vezmi ty růžová, ty se mu budou líbit,měl by před smrtí vidět něco hezkého." řekla jsem a vytáhla ze skříně sadu líčidel.Make up jako podle předlohy,vlasy do velkých drdólů seplé krásnými hřebeny a růžová kimona,dnešní přestrojení vypadalo vějorohodněji než kdy jindy. Nikdo nepozná,že ho chceme zabít."Pane Sakane,jsem Hachi,ale to už víte,tohle je Yuri." představila jsem nás. "Pojďte za mnou,počkejte na mne v ložnici pro hosty,první dveře vlevo" usmál se,v jeho pohledu byla viděť jeho perverzní duše,málo kdo by to poznal. Přední obchodník,patří mu několik restaurací,na první pohled slušný muž.Nemá ženu,děti,nic. Nejspíš proto si tolik libuje v mladých slečnách.Posadily jsme se v pokoji a čekaly. "Slečny, doufám,že se vámm bude večer se mnou líbit." Teď už byl perverzní i jeho tón. "Ještě nejsme připravené prosím ještě nám dopřejte chvíli soukromí." poprosila jsem a vyšlo to. "Máš všechno?" zeptala jsem se Yuri.Přikývla."Pojďte sem!" ve dveřích se ukázala známa postava. "Zase on?" řekla Yuri. "Proč? Chcete nás unést?" dělala jsem ubohou geishu,na nějaký čas."Chceme vám pomoct,nelekněte se,ale Sakane je mrtvý." řekl ten druhý. "Vy jste takový sobci! Jeho jsem chtěla zabít já! Patří mu to,ale ne od vás!" řekla Yuri. Obe naráz jsme sundali kimona. "Vy dvě?" řekli oba zaráz. "Jo my dvě! Narozdíl od vás geishám pomáháme,chceme jim narozdíl od vás pomoct!" řekla jsem a rozevřela moje oblíbené vějíře. Vypadají neškodně,ale ve skutečnosti jsou ostré jako břitva."My jsme vám chtěli pomoct! Pojďte než to někdo zjistí." řekl ten vzadu."Fajn,ale jdeme k nám,tam bude policie brzo." řekla Yuri.Doběli jsme k nám,zadním vchodem vešli do bytu a  zůstali stát v kuchyni. "Kdo jste a co chcete? Proč jste nás chtěli zachránit?" ptala jsem se. "Já jsem Toshiro a tohle je Akio,nejsme to co si myslíš. Pomáháme geishám a zabíjíme ty co jim ubližují a všiml jsem si,že vy dvě děláte to stejné." řekl. "Ale proč by jste to dělali?" nevěřila jsem mu a i tak bylo riskantní,že je máme doma. "Moje sestra Kuromi,byla taky geisha.Měla jednoho stálého zákazníka,ale ten ji trápil. Několik dnů to snášela,ale pak..Pak si vzala život." Mluvil pravdu,váraz byl nefalsovaný. "To je mi líto.." řekla jsem. Akio ho uklidňoval skoro se rozbrečel.Bylo mi ho vážně líto,musí být strašné takhle přijít o sestru."Můžeme spolupracovat,bylo by lepší pracovat ve čtyřech,vy jste nádherné a schovat tak ladně zbraně pod kimono jsem ještě nikoho neviděl." nabídl nám Toshiro. "No,asi by to nebylo špatný,aspoň by jsme neztratily tolik kimon." usmála jsem se."Dobře,ale jestli máme spolupracovat budeme se k vám muset nastěhovat.." řekl Akio. "Cože?!" zařvala Yuri a okamžitě si stoupla. "Akio má pravdu,bylo by to lepší a taky my dva nemáme bydlení.Po smrti mých rodičů náš dům dostal původní majitel,přespáváme ve stanech u lesa." vyvětlil situaci Toshiro. "Ehm..Fajn máme volný pokoj,snad se tam oba vejdete." řekla jsem i přes nenávistný pohled Yuri,bylo mi jich líto a spolupráce bude lehčí když se budeme mít pořád na očích."Hele,já jsem utahaná,jdu si lehnout,kdyby něco můj pokoj je hned ten první za kuchyní." řekla jsem a odešla.Umyla jsem si líčidla z obličeje a převlékla se do volné košilky."Hachi?" někdo zaklepal na dveře.Nebydlely jsme v typickém japonském bytě."Hmm?" vzala jsem si župan a šla otevřít."Akio chrápe a vzal mi přikrývku,nemáš nějakou navíc? S ním na posteli to nezvládnu." Toshiro stál přede mnou jenom v černých ošoupaných kalhotech,vypadal v nich neobvikle přitažlivě,ale na to bych myslet neměla."Eeeeeh,jasně..Mám jich spoustu,ale na zemi je chladno,nechceš spát tady? Mám velkou postel buď se tam vejdem oba nebo půjdu za Yuri." usmála jsem se."Asi se vejdem já se v noci moc neroztahuju,po spaní s Akiem ve stanu jsem si zvikl ze spaní moc nevrťet." díval se mi do očí,nesnáším když se mi někdo dívá do očí."Jo asi se vejdem.." otevřela jsem dveře úplně a pustila ho dovnitř,ze skříně mu vytáhla přikrývku a polštář a pěkne to nachystala na jeden konec postele.Svou přikrývku a polštář jsem si také urovnala na druhý kraj postele a šla zhasnout."Dobrou." řekla jsem a snažila se usnout.Podařilo se,nevím jestli jsem usla dřív než Toshiro,ale nejspíš ano.Ráno jsem se nějakou záhadou dostala na Toshirovu půlku postele.Sedla jsem si a rozhlédla se po pokoji.Nikde ani noha,určitě zase vstávám pozdě.Vylezla jsem z postele lehce si prohrábla vlasy upevnila župan a šla do kuchyně."Ahoj,kluci šli na trh pro něco k snídani,Akio mi řekl ať počkáme." usmála se na mě Yuri.Sedla jsem si k kní a pozorovala ji.Měla až moc dobrou náladu na to,že bylo ráno. "Yuri?" zeptala jsem se."Ano Hachi?" zase se usmála."Akio byl u tebe v poji,že jo?" zeptala jsem se. "Eeeeeeeeeeh...Ne?" snažila se z toho vykrouti,už je to jistý byla s ním,ale dál to vědět nechci."Vím,že jo je mi to jasný,ale je mi jendo co jste dělali." usmála jsem se."Stejně, Toshiro spal u tebe co jste asi dělali vy dva?" zasmála se.Radšijsem neodpovídala,hlavně proto že přišli kluci z jídlem."Ahooj! Máme všechno,dejte si co chcete." usmál se Akio a sedl k Yuri.Byla jsem otočená tak si myslel,že to nepoznám,ale mlasknutí jeho úst na tváři Yuri jsem slyšela moc dobře."Toshiro? Rozvalovala jsem se moct?" zeptala jsem se když jsme spolu vybalovali nákup. "Vůbec až k ránu,ale to už jsem jenom viděl." zasmál se.Pořádně jsme se najedli,potřebujeme hodně energie na každý den."Dneska si mě najal jeden obchodník,většina holek co s ním byla se nevrátila,pomůžeš mi s ním? Yuri má jinou práci s ní půjde Akio.." zeptala jsem se."Jasně, budu vás sledovat ty ho pro něco pošleš a pak ho třeba podříznem." zasmál se. "Jdu se obléknout." řekla jsem a šla do své ložnice.Poslala jsem župan na postel a košilku rovnou za ním,vytáhla jsem si černou kratší sukni a svazovací triko,pokusila jsem se pevně zavázat a navléknout na sebe lehký kabátek tenky asi jako ten saténový župan,složila svůj spací úbor a ustala svou pomuchlanou půlku postele.Klepání."Kdo je?" zavolala jsem při skládání Toshirových kalhot. "Yuri." zašeptala a vešla dovnitř. "Copak?" šibalsky jsem se usmála."Tobě to došlo viď?" sedla si na postel."Došlo,ale je to dobře.." usmála jsem se na ni a položila Toshirovi kalhoty na postel."Proč skládáš jeho kalhoty?" podívala se na mě podezřívavě."Ne! Nemysli si nic! Ty kalhoty tady ležely a předpokládám,že ty budeš teď s Akiem v ložnici tak jsem mu je nachystala ať si je odnese." cítila jsem jak rudnu,pomalu jsem dělala,že hledám něco ve skříni,abych zakrylal můj rajčatový obličej. "No nic půjdu,za chíli mám schůzku,pokusíme se přijít brzy." řekla a tiše vyklouzla z pokoje. Oddychla jsem si,posadila se na postel v ruce svírajíc růžové kimono a přemýšlela. "Hachi? Můžu dovnitř?" ozvalo se ode dveří."Jo." podle hlasu to byl Toshiro,kdo jiný, Yuri odflákla líčení a spěchali pryč,toho "zákazníka" zabijí hned a pak to půjdou někam zapít a někde ve křový si spolu trochu užijou,jasný jak facka."Nechal jsem tady kalhoty,budu už spát u sebe, Akio bude určitě s Yuri." řekl tak nějak ponuře a blížil se ke mně,no blížil se spíš k peřině a kalhotům za mnou,ale bylo by hezčí kdyby se blížil ke mně."Zůstaň,ještě jednu noc,prosím." ani nevm proč jsem to řekla,ale v tu chvíli stál úplně u mě a díval se mi do očí,upřeně na mě zíral."Prosím." zopakovala jsem a dívala se na něj."Dobře." usmál se,pozorovala jsem jeho tvář,kdybych mu jenom lehce podkopla nohu už na sobě ležíme..Na co to zase myslím?! Rozpačitě jsem se usmála,ale přišla jsem si jako kdybych se neovládala,chtěl udělat krok a já tam tu nohu stejně dala."P-promiň." řekl. Nevím proč,ale nechtěla jsem aby mě pouštěl, měl ruce omotané kolem mých a jeho dech jsem cítila na krku,ležel těsně nade mnou,stačil by kousek a líbali by jsme se."Dobrý." byla jsem překvapivě klidná,možná až moc. Chytla jsem ho za košili a přitáhla k sobě,jeho rty doplňovaly ty moje,myslím že to nečekal,ale bylo pozdě končit.Odhodila jsem kimono a prsty si začala jemně proplétat do jeho vlasů,neprotestoval. Možná se mu to dokonce líbilo.Odtáhla jsem se od něj. "O-omlouvám se, byla to chyba, já,já nevím proč jsem to udělala a strašně mě to mrzí..." začala jsem dlouho větu plnou omluv,ale po dokončení dalších asi desetí omluv se jenom usmál,prstem naznačil ať nemluvím a začal mě zase líbat.Tak neskutečně úžasný pocit.Šimrání v podbříšku začalo stoupat,věděla jsem co chci,ale nevěděla jestli to chce i on.Přitiskl se na mě ještě víc,díky tomu mezi námi už nebyla žádna mezera.Naše rty se dotýkali stále vášnivěji,bylo to jako zakázané ovoce, ten pocit se snad ani nedá popsat,tak skvělý pocit z líbání jsem ještě neměla."T-toshiro.." nařkla jsem,když lehce polevil."Hmm?" usmál se na mě."Tobě,to nevadí?" zeptala jsem se. "Čekal jsem na to.." usmál se a políbil mě,zlehka,bylo to jako v zimě,když vás udeří první lehké sněhové vločky do tváře.Vyhrnul mi sukni,podívala jsem se na jeho kalhoty a přemýšlela zda je rozepnout.Lákalo mě to,ale váhala jsem,přece jenom jsem tohle dělala zatím jenom jako geisha,bez lásky,duše,čehokoliv a zákazníci na mě ohledy nebrali.Nakonec jsem se odhodlala a kalhoty začala rozepínat.Usmíval se,po akci rozepnout kalhoty mě zase začal líbat,skvělé, skvělé,skvělé a nic jiného.Šimrání se začalo vracet už to bylo nutné,sám to poznal a přitiskl se ke mně,narozdíl od starých klientů se choval něžně a bral na mne ohledy.Začal přidávat na tempu,myslím že oba jsme si přišli na své."To bylo úžasný.." usmála jsem se,když jsme oba bezmocně z pocitu rozkoše leželi na posteli."Jo,ale měli by jsme jít..Potřebujeme zabít ještě jednoho parchanta." zasmál se a vstal z postele.Pozorovala jsem ho jak se obléká,vážně vypadá úžasně."No jo..Práce volá." řekla jsem a sebrala ze skříně kimono modré jako půlnoc a sadu tmavších líčidel.Schovala jsem si několik dýk na stuhu přivázanou na noze,a dýku do každého rukávu.Oči jsem udělala šedo-modrými stíny,vypadala jsem hodně temně,ale dnes je úpněk a docela se to hodí.Vyjímečně jsem vypadala docela k světu,vylezla jsem z koupelny a podívala se do pokoje jestli je Toshiro ještě tam. "Můžeme?" zeptal se.Přikývla jsem. PO cestě ven jsme si povídali."Yuri zatím ani slovo,nechci,aby to hned věděla." řekla jsem a odběhla.Sešla jsem se s panem Tanakou na smluveném místě a pomalu jsme šli za jeden bar,flašku saké sebou a u něj evidentě dobrá nálada,zatím..Perverzní výraz jako vždycky,v kalhotách se mu něco vztyčilo hned jak mě vyděl,před uplé plátěné kalhoty to šlo vidět možná až moc dobře."Pane Tanako,chci vám jen říct,že jste se nemusel takhle strojit." Toshiro stál za ním,Tanaka se ke mně blížil,chtěl za co mi zaplatil,nestihl se mě ani dotknout,Toshiro ho probodl jeho oblíbenou katanou."Díky,už jsem se bála,že nestihnu vytáhnout dýky." usmála jsem se."To saké si vezmeme,Akio se rád trochu napije." zasmál se Toshiro a popadl láhev vína z ruk mrtvého Tanaky.Došli jsme domů,Akio a Yuri seděli v kuchyni a povídali si. "Jak to šlo?" zeptala se Yuri. "Jako obvikle,leží za barem Shimitsu.Do rána ho zvířata ohlodají,pil budou si myslet,že umřel přirozeně." řekla jsem a posadila se na stoličku. Akio nám všem nalil saké."Tak,co jste dělali zatím co jsme tady nebyli?" zeptala se Yuri.Neudržela jsem v sobě saké a vyprskla to na ni."Nííc." začervenala jsem se a vylítla do kuchyně pro hadr.Yuri šla za mnou,"Červenáš se,co se stalo?"zeptala se a opřela se o dřez.Zhluboka jsem se nadechla. "Je to složitý řeknu ti to pak." řekla jsem a šla zpátky za klukama."Akio,jestli máš nějaké špinavé oblečení dej to do kuchyně,do toho proutěného koše, v kuchyni,Toshiro ty taky,perou to jedny milé slečny co dřív bývaly geishy,pomáháme jim." usmála jsem se."Díky,Hachi." řekl Akio a zaculil se.Toshiro se na mě ani nedíval, asi je nesvůj z toho co se stalo,snad se to zlepší."Akio mě bude učit bojovat s katanou,ale stejně zůstávám u vějířů." prohlásila Yuri a vstala,"No nic jdu na kutě,Akio jdeš taky?" zeptala se."Jop,doubrou Hachi,dobrou Toshiro." řekl a šel s ní.Ototčila jsem se na Toshira usrkávajícího saké přímo z láhve a chtěla se ho zeptat co se mu stalo,ale než jsem stačila otevřít pusu začal mluvit on. "Budu spát v ložnici kde mám,peřina tam je,dobrou." řekl suše a odešel.Zůstala jsem sama sedět na koberci u stolku a před sebou jsem měla druhou láhev saké.Popadla jsem ji a šla do své ložnice,byla jsem plná vzteku.Jak se ke mně může takhle chovat? Užil si tak jsem jenom nějaká coura..Já věděla,že to nemám dělat! Jsem blbá.Opíjela jsem se,z mé ložnice vedla malá veranda, vyšla jsem ven,bosou nohou stoupla na koberec a posadila se na zem.Pozorovala jsem měsíc, obloha byla tak nádherně modrá,jako moje kimono.Rozpustila jsem si vlasy a sponu s ozdobami odhodila do ložnice.Venku na vernadě jsem byla jenom já měsíc a v tuhle chvíli můj nejlepší kamarád saké.Po dopití celé flašky (která nakonec letěla z verandy dolů) jsem se dopotácela do pokoje,popadla vodu a umyla si narychlo obličej.Svlékla jsem se a nahá upadla do postele, díky působení těch dvou litrů saké jsem usla rychle,měla jsem prapodivný sen,šla jsem temnou chodbou s pochodní v ruce,ke konci chodby byli dveře,vešla jsem do nich a spatřila svou sestru a Toshira,byli spolu,nazí v posteli,trochu jsem se porozhlídla a spatřila Akia spoutaného ke zdi a probodnutého Toshirovou katanou.Ti dva si mě nevšimli,vešla jsem do pokoje a porpzhlídla se ještě jednou,poznala jsem svou ložnici,dveře na verandu byly rozražené a postel se jen kymácela díky těm dvoum. "Hachi..Promiň,nemohl jsem odolat." řekl Toshiro až si mě všiml.Jeho oči rudě žhnuly,byl to strašný pohled,otočila se i Yuri a usmívala se širokým úsměvem kupců,těch perverzních hajzlů které tak nenáviděla. "Sestričko,měla jsi pravdu,Toshiro je vážně okouzlující." řekla temným hlasem.Začala jsem ječet,pak už jsem se probudila v náručí Yuri. "Hachi vstávej!" parkrát mě propleskla a pak už jsem byla úplně vzhůru."C-co je?" zeptala jsem se a uvědomila si,že jsem nahá,rychle jsem na posteli nahmatala župan a oblékla si ho."Křičelas,něco zlého se ti zdálo..A tu láhev od saké jsem také našla,neměla by ses takhle opíjet!" pokárala mě a odešla. Třeštila mi hlava,šla jsem do kuchyně za ní a poprosila ji o čaj a studený obklad. "Máš horečku! Upaluj do postele,čaj ti donesu a řeknu klukům ať se o tebe postarají,půjdu za paní Kotonami, pamatuješ? Bylinářka,zachránily jsme jí dceru,dá mi něco pro tebe,hned budu zpátky." řekla a rychle mě poslala do ložnice.Oblékla jsem si košilku a lehla si do postele,vážně by nebylo dobře,bylo mi hrozně,cítila jsem jako bych měla celé tělo v plamenech. Chvíli jsem ležela a kašlala na posteli a pak za mnou přišel Toshiro. "Jsi nemocná?" zeptal se. "Není to jedno?" odsekla jsem a otočila se k němu zády. "Akio šel s Yuri,mám se o tebe postarat,sednu si tady a kdybys něco potřebovala klidně řekni." vysvětlil mi,asi by vůbec nepřišel kdyby mu to Yuri nenařídila."Od tebe pomoct nepotřebuju." zamumrala jsem si pod vousy a dívala se oknem ven na oblohu."Jsme tady! A máme spoustu bylinek na čaj! Už ho jdu vařit." zavolala Yuri, po několika minutách mi donesla vařící čaj,nevoněl slibně,ale jestli mi má pomoct,tak ho vypiju. Rychle jsem do sebe nalila vařící čaj a polkla."V noci se u tebe budeme střídat,musíme ti měnit studený hadr na hlavě každou hodinu." usmála se na mě a podívala se na Toshira sedícího v malém křesílku. "Je to jednoduché,budeme se střídat po třech hodinách,dva vždy půjdou za spravedlností a co nejrychleji se vrátí,v noci budou dva spát a pořádně se prostřídáme.." řekla a odešla. "Nepotřebuju takovou péči." zachrmlala jsem a zase si lehla."Toshiro ještě ji pohlídej,já a Akio jdeme,máme jednoho zákazníka,uvidíme se." řekla Yuri a vyletěla ven.Skvěle,další čas jenom s ním."Hachi.." načal větu."Ne! Nemluv,nechci nic slyšet,obzvláště ne od tebe,buď ticho." skočila jsem mu do řeči.Zmlkl.Dělala jsem,že spím.Nechtěla jsem aby mě otravoval. Nevydržela jsem to a na posteli se prudce zvedla."Děje se něco?" zeptal se."Jo,něco se děje,ale já nevím co! Od včerejšího večera se ke mně chováš hrozně! Proč? Je to kvůli tomu co se stalo? Je to kvůli tomu,že jsem bývala geisha? Proto se najednou chováš odtažitě?" vyjela jsem na něj.Chraptila jsem,ale to nevadilo,vzteku jsem prostě musela dát průchod. "Ty jsi byla geisha?" zeptal se,vypadal vážně překvapeně. "Ty jsi to nevěděl?" opáčila jsem otázkou. "Nevěděl,Hachi příjdu si divně,jakobych tě využil.Nechceš,aby to Yuri věděla,co si o tom mám myslet? Že mě nemáš ráda? Že jsem jenom loutka,která ti přišla vhod?" slzel. V hlavě se mi odehrávalo spousta událostí,bylo mi ho líto,jeho sestra je mrtvá a on měl pravdu. Musí si připadat horzně,myslet si ohle.Řekla jsem ať jí to neříká,asi to byla chyba. "T-toshiro takhle to nemělo vyznít.Ona by projevila jistou radost,ale znám ji a její přehnanou radost z každé prkotiny.Nechtěla jsem udělat jí předčasnou radost." usmála jsem se. "Takže to není tak,že mě nenávidíš?" zeptal se s jistou nadějí v očích.Zakroutila jsem hlavou. Sedl si vedle mě a políbil mě,příjemný pocit."Fajn,ale jsem docela unavená a bolí mě hlava,donesl by jsi mi prosím nový obklad?" usmála jsem se a lehla si."Jo." vyběhl z pokoje a ve vteřině byl zpátky z navlhčených kusem hadru v ledové vodě.Usla jsem,určitě jsem usla,probudila jsem se v noci,vzbudila mě žízeň,posadila jsem se a na nočním stolku nahmatala sklenici vody,napila jsem se a porozhlídla se kdo má onu "hlídku". Na křesílku u postele spal Akio, vypadal jako neškodné nemluvně,zvedla jsem se a přehodila přes něj deku.Potom jsem šla na verandu,sedla si na zem a pozorovala měsíc,stejně jako minulou noc.Bylo mi dobře,kašel odešel,bolest hlavy také,ty čaje vážně pomáhají.Všimla jsem si černé postavy bloudící dole pod verandou kolem řeky,rychle jsem přes sebe přehodila župan a šla dolů.Čím víc jsem se blížila tím víc mi byla postava jasnější,Toshiro.Chodil tam sem a tam v jeho černých kalhotách a jako obvikle bez trička."Proč jsi venku?" zeptala jsem se ho jakmile jsem byla u něj. "Už je ti dobře?" opáčil. "Jo,ale na něco jsem se ptala!" pokárala jsem ho a chytla se ho za ruku. "Přemýšlel jsem a taky jsem spadl do vody,ještě mám mokrou hlavu." zasmál se. Prohrábla jsem mu vlasy a opravdu je měl mokré. "Tak ses trošku vyrachtal." usmála jsem se."Je tady zima,pojď dovnitř,jdi spat,Akio už usnul a střídat se nemusíte,je mi dobře." usmála jsem se a táhla Toshira dovnitř. Toshiro spal u mě v ložnici a já spala v pokoji kde původně měl být i Akio."Kde je?" slyšela jsem Yuri nejspíš v mém pokoji jak řve na Toshira a Akia."Je v našem pokoji,nechtěla spat v jedné mistnosti s Akiem." řekl rozespalým hlasem Toshiro.Vstala jsem z postele a šla k nim. "Milé porbuzení." zasmála jsem se."Ahoy.Heh..Myslela jsem,že se ti něco stalo." zasmála se Yuri."Ne už je mi dobře,čaj zabral. Jdu nachystat snídani." řekla jsem a šla do kuchyně."Jsou tady Američani." řekla jsem. Poznala jsem,že za mnou někdo sojí a podle roků to byla Yuri."Vím,všechno je zařízeno." usmála se.Přípravy probíhali hladce,po dlouhé době máme akci všichni čtyři.Ti Američani přijeli před pár dny a už se jim zalíbili geishy.Chovají se k nim hrozně.Máme se sejít v jejichi příbytku.Vojáci jsou tady jenom tři,ale chtějí nás dvě všichni zaráz. Jsou oplzlí,jsou horší než kterýkoliv kupec tady.Pokud se nám podaří zbavit se těchhle tří bude naše vesnice zatím bez vojáků.Vojáci sem jezdí z Indie,ukradnou si loď jedou do Japonska,vyberou si vesnici a užívají si.Nesnáším je a proto je musíme zneškodnit."Připravené?" zeptal se Akio mzi dveřmi."Jo,jděte ven,víte kam máte jít,dovnitř se snad dostanete." usmála jsem se a pomalu vyarizla ze dveří.Yuri šla za mnou,byla nějaká skleslá,ale nechtělo se jí o tom mluvit."Admirále,moje jméno je Yuri a tohle je moje sestra Hachi." uklonili jsme se.Schůzku dojednávala Yuri a tak také mluvila."Dobře,Hachi,Yuri,pojďte za mnou čekají už jen na mě a na vás." mluvil slušně,aspoň se snažil.Zavedl nás přes dlouhou chodbu do malé místnustky. Uprostřed ní seděli dva vojáci."Konichiwa." snažili se napodobit japonštinu. Nenápadně jsem se podívala na Yuri a ta lehce mávla rukou.V tu ránu z vrchu seskočili Akio s Toshirem,oba chytli každého vojáka a okamžitě je podřízli.Já a Yuri jsme chytly admirála a rychle vytáhly vějíře,každá z jedné strany jsme ho jednoduše podřízli,ozvala se rána.Akio ležel na zemi.Admirál stihl vytáhnout zbraň a postřelit ho.Toshiro se k němu sklonil a začal hledat místo kam ho admirál zasáhl."Rameno." prohlásil.Toshiro ho vzal na ramena a odnesl domů,já a Yuri jsme rychle přinesly obvazy a vše potřebné pro ošetření.Zavedla jsem Yuri do pokoje,Toshiro naštěstí umí ošetřovat spoustu zranění,měl by to zvládnout.Yuri byla neuvěřitelně nešťastná,víc než bych čekala."Yuri,on to zvládne.Nebojíš se trochu moc?" snažilajsem se jí utěšit a zároveň zjistit proč se o něj tak bojí."H-hachi,on je tady jeden problém." řekla skrz slzy."Co?" přemýšlela jsem co to může být,ale nic mě nenapadlo."No..Víš jak ti nebylo dobře a Toshiro tě hlídal?",přýkývla jsem. "My jsme nešli nikoho zabít..Víš,měla jsem ráda svoje příjmení." v tom mi to došlo."Děláš si srandu?" zeptala jsem se."Ne." usmála se,konečně se usmála. Pořádně jsem ji objala. "Bude v pořádku,potřebuje pár dní ležet." usmál se Toshiro. "Ehm..Co se slaví?" zasmál se."Můžu?" zeptala jsem se a Yuri přikývla. "Oni dva jsou manželé!" usmála jsem se. "To jako fakt?" oněměl v úžasu. "Jo!" usmála jsem se."Jéé..To je super." řekl. "Můžu a ním jít,že jo?" optala se Yuri. Toshiro ji zavedl k Akiovi.Šla jsem s nimi,chtěla jsem ho vidět. Bezmocně ležel na posteli a ztěžka oddechoval.Yuri šla přímo k němu dívala se na něj a hladila ho po vlasech."My půjdeme,jsme v kuchyni kdyby něco." řekla jsem a táhla Toshira pryč."Tak úžasná zpráva!" usmála jsem se. "no mě to spíš zaskočilo,ale udělali dobře." usmál se a chytl mě kolem pasu. "nezačínej může kdykoliv přijít." zasmála jsem se.Políbil mě."Fajn." řekl a pustil mě. Sedla jsem si na stolek a přemýšlela."Myslíš,že my dva někdy taky budeme takhle moc spolu jako oni?" zeptala jsem se. Toshiro se usmál. "Uvidíme podle toho jak moc mě budeš štvát." zasmál se."Ty seš zlééj!" usmála jsem se a pomalu šla do pokoje. "Kam pak to odcházíš?" zeptal se. "Tam kde ty dneska doufám budeš se mnou." vyplázla jsem jazyk a šla. Svlékla jsem si kimono a oblékla si pohodlnější oblečení.Umyla jsem si z obličeje make up a rozpustila si vlasy. Šla jsem na svou oblíbenou verandu a sedla si tentokrát na stoličku.Nikdy před tím jsem si nevšimla,že dole u řeky jsou sakury.Nádherně kvetou."Ty jsi zase tady?" řekla Yuri. "Neslyšela jsem tě přicházet." usmála jsem se."Chodím tiše.Akio bude několik dnů ležet,ale mělo být to být co nejdřív dobré,ta kulka ho skoro minula,přeletěla mu těsně nad ramenem,ale ošklivě ho popálila." řekla a podívala se směrem k řece. "Tam rostou sakury?" podivila se. "Také jsem si toho nevšimla." řekla jsem."To je úžasný! Toshiro říkal,že zajde pro večeři,nechá to dát do krabiček." usmála se. "Dobře,běž zkontrolovat Akia." pobídla jsem ji a sama šla do pokoje."Toshiro je tadýý!" zavolala na mě Yuri po nějaké době.Vyšla jsem z pokoje a šla přímo do kuchyně. "Budeme jíst s Akiem,ano? Nechci,aby tam byl sám." usmál se a nesl malý stolek s jídlem. "Akio,jídlo!" usmála se Yuri a pomáhala mu dojít ke stolku."Voní to úžasně." usmála jsem se a vzala si hůlky.Jako první to snědl Toshiro,potom já a nakonec Yuri s Akiem."To jsi kupoval u zlatého draka,že?" Yuri je znalec jídla."Jo,tam je jídlo nejlepší." usmál se Toshiro."To je." usmál se Akio. "Akio už je ti líp?" zeptala jsem se. "Jo,Toshiro vážně umí zázraky." zasmál se."Yuri bude spát tady,kdybys něco potřeboval řekni jí a ona si buď poradí nebo zajde pro nás." řekl Toshiro a Akio přikyvoval. "Fajn,jdu spát.Dobrou Akio,dobrou Yuri,Toshiro my se ještě uvidíme." zasmála jsem se a šla do ložnice.Převlékla jsem se do své košilky a zalehla do postele,byla jsem unavená,není divu po ta náročném dni.Toshiro přišel ještě než jsem usla,objal mě a to bylo poslední co si pamatuju,pak už si mě vzala říše snů.Probudila jsem se docela brzo,Toshiro však v posteli nebyl.Ještě se mi nechtělo vstávat,zachumlala jsem se pod deku a ještě zavřela oči.Někdo v kuchyni byl v pohybu,slyšela jsem několik kroků.Toshiro se asi nudí.Vrznutí dveří,toshiro šel dovnitř,viděla jsem jak prvně nakoukl a nakonec vešel."Dobré ranko." usmál se."Ahoj,ti dva už jsou vzhůru?" zeptala jsem se."Jo,leží v posteli a povídají si." znova se usmál.Vypadal nervózně. "Děje se něco?" zeptala jsem se a posadila se. "Ne,p-proč?" už koktá. "Potíš se,vypadáš nervózně,třeseš se a koktáš." zasmála jsem se."Počkej chvilku." vyletěl z pokoje.Vážně by mě zajímalo co mu je. Sedla jsem si na kraj postele a spustila nohy dolů.Toshiro si něco pro sebe mumlal,ale nebylo mu vůbec rozumět.Konečně se vrátil. "Pamatuješ jak jsme včera mluvili o tom jestli budeme někdy jako ti dva?" začal.Trochu jsem začínala tušit o co mu jde. "Noo.." usmála jsem se."Večer mi to vrtalo hlavou a ráno jsem to vymyslel,zaskočil pro jednu takovou maličkost a teď potřebuju jenom vyjádřit zprávně tu otázku,ale chtěl jsem se zeptat originálně,ale nemám nápad." posmutněl. "Neboj se,já tě naprosto chápu," zasmála jsem se,"a myslím si,že je to skvělá nabídka a já ji beru!" usmála jsem se.Zvedl mě z postele a dlouze mě políbil. "Ty jsi to věděla?" zeptal se a postavil mě na postel. "Ne,ale došlo mi to hned jak si začal." usmála jsem se. "Fajn,ale pořád jsem ti nedal ten dárek." řekl,vytáhl malou krabičku a vtiskl mi ji do ruky.Otevřela jsem ji a dívala se na nádherný stříbrný prstýnek s červenými kamínky. "Páni." usmála jsem se."Děkuju." řekla jsem a pořádně ho objala. "Takže jsi souhlasila?" Zasmála se Yuri stojící s Akiem ve dveřích. "Ty jsi to věděla?" zeptala jsem se. "Tak trochu,vím to teprv od rána kdy pro něj šel." usmála se. "Vy jste zlí takhle po ránu mi dělat takovou radost!" řekla jsem a seskočila z postele."Akio neměl bys ležet?" zeptala jsem se. "Ne,vážně je to jenom škrábnutí, bylo mi špatně díky šoku z té rány." usmál se.  "Stačí když bude mít pár dnů obvaz a bude to dobré,dostává mastičku." usmála se Yuri. "Fajn,ale kdy to všechno chcete udělat? Nemáme oblečení nemáme nic!" řekla jsem a zase si sedla na postel."No,máme jedno bíle kimono,trochu ho přešijeme dáme na něj růžovou stuhu a můžeš ho použít.Bude vypadat jako šaty." usmála se Yuri."Fajn a jedno růžové kimono můžeme zkrátit a uděla z něj šaty pro tebe,ale stejně si myslím,že je hloupé dělat to velké." řekla jsem. "To je jedno!" řekla Yuri. "Vy dva jděte,my máme práci musíme přešívat!" řekla Yuri a vyhodila je z pokoje.Začaly jsme pracovat. "Akio našel oblečení vhodné pro ně,bude to super.Kytky máme,všechno jsme nachystali a oddávat vát bude zítra kolem třetí hodiny slečna Amane,její dcera byla geisha,už je to dlouho co jsme jí pomohly,ale ona si to pamatuje." usmála se. "Už zítra? To je zvláštní.." řekla jsem. Kimona jsme dodělávali ještě druhý den ráno,vážně z nich vznikly pěkné šaty."Dobře teď je deset,máme pět hodin na to dojít na místo,trochu to tam nachystat,to bduu dělat já a Akiro, a taky na to aby ses upravila!" Yuri začala organizovat jako nikdy předtím."Dobře,jdeme,slož ty šaty do krabic, já vezmu líčidla spony." řekla jsem a sbalila většinu věcí z skříňky. "Ti dva už šli?" zeptala jsem se. "Jo,Toshiro se má nachystat a Aki zatím dělá výzdobu." řekla Yuri.Yuri nás zavedla k altánku u řeky. "Vybrala jsem správně?" zeptala se. "Určitě!" usmála jsem se."Paní Amane bydlí tady v tomhle domě,máš se u ní nachystat,já půjdu s tebou a pomůžu ti!" usmála se a táhla mě dovnitř.Rychle jsme se převlékly a začaly přípravy.Yuri jsem učesala já líčení dodělala sama pěkně a nevárazně. Já jsem si sepla vlasy do jednoduchého drdólu a nechala pár prámínků trčet ven. Jednoduše jsem si udělala linky a byla připravená jít."Tady máš kytku a jdeme." řekla a vtiskla mi do ruky kytici růžových růží.Toshiro stál v altánku a za ním stál Akio a něco mu šeptal do ucha.Usmála jsem se,těsne než jsme došly k altánku mi Yuri do vlasů strčila sponu s velkým růžovým kvítkem,kolem pasu jsem měla růžovou stuhu,růžová jinou barvu prostě vybrat nemohla.Toshiro se usmíval, vypadal roztomile.Pomalu jsem vyšla ty tři schodky a stoupla si naproti jemu. "Nikdy bych nevěřila,že tě budu oddávat zrovna já." zasmála se paní Amane a začala odříkávat. Než se mě stihla zeptat z plných plic jsem zařvala. "Jasně!" ti tři se mi smáli,ale já jsem prostě originální. Potom jsme pokračovali Toshiro překvapivě souhlasil no a pak přišly blbosti typu,podepsat oddací list a tak."Fajn,zajdeme ke Zlatýmu Drakovi na jídlo." rozhodla Yuri. "Super." řekl Toshiro. "Vy jste si nedávali moc dlouhej polibek." zasmál se Akio. "Jo my dva měli delší." řekla Yuri. "No,joo furt." zasmála jsem se. V restauraci na nás asi čekali,no jo Yuri a její úžasné zařizovací schopnosti."Hoshigaki je tady? Chtěli by jsme nudle jenom od něj." zepteala se Yuri. "Ano,je hned mu to vyřídím." ujistila ji servírka a odešla.Obědnali jsme pěti litrovou láhev saké. "Vypijeme to?" ujišťovala jsem se."Neboj,to zvládnem." zasmál se Toshiro...
Nebyl to špatný večer,vlastně se vážně povedl,ale to neznamená,že práce končí. Vlastně těmahle svatbama to teprve začalo pak začalo být pořádně dusno a naší vesnici se přitížilo,ale to až zase jindy..