My neumíráme, my bojujeme..

Fantasy povídka.. Doufám,že je děj aspoň trochu zajímavý a zalíbí se :3

Úvod
Moje jméno je Natsuko Sato. Jsem dá se říct lovec. Dokážu ulovit spoustu zvířat na dálku, umím manipulovat se spoustou zbraní. Umím se domluvit i s draky, vlastně dokonce jednoho vlastním, jmenuje se Chiyo.Původně jsem z malé vesničky,kterou ovšem vypálila armáda. Společně s mojí kamarádkou, malou sestrou a jedním klukem se kterým se znám taky od mala jsme jako jediní utekli.
          Moje kamarádka Tenshi Saburo je opravdu dobrá co se týče boje beze zbraní. Je opravdu mrštná,ale přeci jen bojuje pomocí dvou malých dýk napuštěných jedem,co vyrobil jeden trpasličí kovář,kterého asi před týdnem uvěznili temní elfové. Taky má jisté zvířatko s jehož druhem může komunikovat. Má opravdu obrovského vlka zvláštně hnědé barvy. Je to doslova miláček kterho se všichni bojí.
          Další člen naší "bandy" je Shichiro Takeshi. Než naši vesnici  vypálili učil se Stopařem,takže zvládne najít spoustu lidí pomocí přičichnutí třeba k pramínku vlasů. Dá se říct,že je jako liška,díky tomu se dostávám ke zvířeti se kterým je jakoby spojený. Je to právě liška se jménem Nibori. Je spíš divoká,pokaždé se třeba na týden ztratí,ale zase se objeví s nějakou zprávou.
         No a jako poslední k nám patří malá Akemi. Akemi je zajímavá její schopností. Nikdo v celé Zigírii tohle neumí. Ovládná vodní živly. Zvládne ovládnout i většší proudy vody, díky tomu se musí skrývat. Na obouch rukách má vodní znak a pokud ten někdo uvidí dojde mu o co jde.
         Boj o přežití je krutý,ale musíme to všichni zvládnout.
1.Útok
Zrovna před několika dny jsme zavítali do táboru asi dva dny cesty od hlavního města Zigirie, Nigiri. Žije zde plno uprchlíků. Elfové, trpaslíci a dokonce i několik rytířů , ztroskotaných rytířů co se nechtějí vrátit na hrad,protože byli poraženi temnými elfy.
         Věděli jsem,že jeden den temní elfové na tábor zaútočí, byli všude kolem,ale nevěděli jsme kdy příjdou. Podle toho jak v přední části tábora začal dunět zvuk kopyt, útok byl tady. Muži z tábora čekali až se elfové dostanou k hlavnímu stanu,protože nechtěli aby se dostali za něj, tam bydlely ženy s dětmi.
          "Natsuko co se to děje?" zeptala se mě Akemi rozrušeně.
          "Akemi poslouchej..Jsem hrozná sestra a opět jsme v průšvihu, běž za Saki a počkej tam i s její maminkou než se nám podaří porazit ty elfy,jasný?" poslala jsem ji pryč, popadla katanu a běžela pomoci Tenshi ,Shichirovi a našim bojovníkum k hlavnímu stanu.
          "Jaký je stav?" zeptala jsem se Tenshi.
          "Budeme potřebovat všechno co máme.. Je jich hodně." řekla,ale nemohla dál mluvit, běžela pro Ryotu.
           Koukla jsem po Shichirovi, stál úplně na okraji a verboval dívky z hlavního stanu dozadu, povšimla jsem si,že u něj stojí Nibori a kryje ho. Rozhodla jsem se povolat Chiya. zapískala jsem na prsty a nad stromy se rozlehl rudý mrak.
           "Díky zlato." zašeptala jsem a on se snedl vedle tábora a začal pochodovat mezi elfy tak,že několik doslova rozdupal a ti co zůstali byli zabiti ostatními.
           "Jsou tady další!" zavolal někdo ze předu.
           "A mají Akemi!" zavolal Shichiro. Jo super. Chiyo se sice snažil pomáhat,ale i on měl hranici a oni se postupně učili vyhýbat jeho pohybům. Po nějaké chívli se jim podařilo svázat jeho i Ryotu a zanedlouho i mě ,Tenshi a Shichira.
            Dali nám pásky přes oči a odtáhli i se zvířaty(teda až na Nibori, té se povedlo utéct) pryč od tábora.
            "Mallo nályë?" řekl jeden z nich, podle zbroje vůdce.
            "Neumím elfštinu." odfrkla jsem si.
            "Dobře.. Odkud jste?" zeptal se znovu.
            "Západní vesnice, Aasu. Ta vypálená." řekla Akemi. Dala jsem jí pohlavek.
            Velitel se zamračil. Několikrát se pošrkábal na hlavě a naklonil se úplně k Tenshi. Skoro to vypadalo,že ji políbí,ale neudělal to. Dlouhými drápy ji přejel po krku a laskavě se usmál, teda jestli se dá říct,že to bylo laskavé.
             "Já jsem Quingar.Nályë vanima. Jak se jmenuješ drahoušku?" usmál se.
             Sice jsem opravdu ten jejich krkolomí jazyk neznala,ale věděla jsem,že to byla lichotka ve smyslu "Jsi krásná." nebo něco takového.
             "Nesahej na mě ty hovado!" plivla mu do tváře.
             Jednoduše chrchlanec co si asi schovávala už nějak dobu setřel a odhodil na zem. Už nevypadal tak mile. Vytáhl z kapsy dýku a vypadal ,že po ní půjde,ale i přes to jak byla přivázaná ke stromu se jí podařilo vykopnout mu dýky z ruky až odletěla daleko za něj.
              "To se opovaž zkurvysynu." ušklíbla se,ale i podle mě to bylo trochu moc. Každopádně získala jen pořádnou facku.
              V tu chvíli mi došlo,že neví kdo ovládá vodu. Prohlídl Tenshi ruce a když zjistil,že nemá znaky znovu ji praštil a odebral se k Akemi. Akemi elfštinu uměla a on to věděl. Podle pověsti ten kdo ovládá vodu ji umět musí. Zeptal se mě ,já mu řekla,že ji neumím, Tenshi se podíval na ruce. Zůstala ona.
              "Nesahej na mě ty hovado!" plivla mu do tváře.
             Jednoduše chrclanec co si asi schovávala už nějak dobu setřel a odhodil na zem. Už nevypadal tak mile. Vytáhl z kapsy dýku a vypadal ,že po ní půjde,ale i přes to jak byla přivázaná ke stromu se jí podařilo vykopnout mu dýky z ruky až odletěla daleko za něj.
              "To se opovaž zkurvysynu." ušklíbla se,ale i podle mě to bylo trochu moc. Každopádně získala jen pořádnou facku.
              V tu chvíli mi došlo,že neví kdo ovládá vodu. Prohlídl Tenshi ruce a když zjistil,že nemá znaky znovu ji praštil a odebral se k Akemi. Akemi elfštinu uměla a on to věděl. Podle pověsti ten kdo ovládá vodu ji umět musí. Zeptal se mě ,já mu řekla,že ji neumím, Tenshi se podíval na ruce. Zůstala ona.
              "Ava aista. " pošeptal jí do ucha. Třepala se.
              "Budu se tě bát. Bojím se všech zlých nelidí!" pokusila se napodobit Tenshi a kopla ho,trefila se šikovně přímo do rozkroku a nyní bezmocný elf se svalil na zem. Celá jeho družina mu pomáhala dostat se zpátky na nohy.
               Jsem lovec, takže dokážu slyšet spoustu věcí. Zrovna v tu chvíli jsem zaslechla jak se  kousek od nás zvedlo listí. Běželo tam mrštné zvíře a za ním pálilo kolem dvaceti koní, jistě lovci z hradu.
               "Nibori sem běží." špitla jsem k Shichirovi,který byl přivázaný z druhé strany stromu jako já.
               "Cítím ji,ale není sama." kývl ke mně.
               Oba jsme věděli,že jakmile sem Nibori doběhne nastane buď šance k úniku nebo další problém. Tak i tak museli jsme jenom čekat. Téměř okamžitě se mezi stromky Nibori opravdu ukázala a doběhla k našemu stromu. Shichiro se na ni usmál, ale než stihl cokoliv dřív , vtrhli na místo koně i s lovci v sedlech a začali drancovat elfy,kteří se těžko vzpamatovávali z útoku Akemi na  Quingara.
              Se Shichirem jsem byli domluvení co uděláme. Oba jsme měli po jedné dýce, oba jsme ji nějak dostali z místa kde byla a na "tři" jsme měli jeden tomu druhému rozříznout provaz kterým měl svázané ruce.
               "Raz." řekl Shichiro.
               "Dva." opáčila jsem.
               A nakonec jsme oba vykřikli: "Tři!"
               Provaz se trhnutím dýky povolil a oba nás tím osvobodil. Odskočila jsem od stromu a běžela rozvázat Chiya a Ryotu. Shichiro mezitím rozvázal Akemi s Tenshi a na můj pokyn dal Akemi dýku,aby se mohla popřípadně bránit.
               "Sakra co to má být?" přiběhla ke mně Tenshi a nasedla na Ryotu.
               "Nemám tušení, dávej si pozor. Chiyo vem Akemi a drž ji ve vzduchu dokud to nevyřídíme!" pohladila jsem ho po hlavě a běžela pomoct Shichirovi. Šel proti asi šesti lefům. Ti podivní jezdci si nás nijak víc nevšimli,prostě bojovali. Shichiro si po chvilce boje s mečem vytáhl luk se kterým byl mnohem obratnější a začal střílet.
                Po zabití asi půlky elfské družiny se jejich velitel rozhodl pro ústup a všichni rychle běželi pryč.
                "Oni vás zajali?" zeptal se ten co byl ve předu a jako jediný měl koně v havraní černé.
                "Hloupá otázka,když jsme byli svázaní. Kdo jste a co chcete?" zeptala jsem se.
                "Máš kuráž. Jsem Akiro Kazawi. Syn krále Zagirie, budoucí panovník hradu v Nigiri. Nebudete chtít nocleh?" usmál se.
                 "Natsuko vezmeme to, stejně nemáme kam jít, všichni z tábora utekli, určitě." povzdechl si Shichiro a položil mi ruku na rameno.
                  "Kde onen nocleh bude?" zeptala se Tenshi.
                  "Na hradě. Líbí se mi vaše bojová zdatnost. A povšiml jsem si,že mezi sebou máte živel. Ta malá ovláda vodu,že ano? Ne nepůjdeme po ní,ale docela by jsem uvítali vaši pomoc v boji proti elfům. "prohlásil.
                   "Nocleh bereme, s bojem uvidíme, doufám,že se jí ani nedotkneš. Taky.. Máte dost místa,abyjste ukryli draka a obřího vlka?" zeptala jsem se.
                  "A možná lišku?" dodal Shichiro.
                  "Hrad je opravdu obrovská pevnost. Naši koně jsou rychlí zítra ráno tam budeme,pokud poletíte vy na drakovi." pokynul ke mně.
                  "Vy tři leťte, já pojedu na Ryotovi." rozhodla Tenshi a naše cesta na hrad krále celé naší země mohla začít.