Just be monster 1.díl

Takže tak na úvod je to povídka trošku na motivy Monster High :D No snad ujde.. :D

              Porozhlídla jsme se z okna koupelnyjestli si může nechat okno nezatažené,ale ukázalo se,že jistý kluk od naproti mi kouká do okna. Zatáhla jsme závěs a sundala si čepici. Dívala jsem se v zrcadle na moje ouška. Měla jsem bílá ouška, moji rodiče jsou oba vlkodlaci bílé barvy,ale já mám naštěstí jen ouška a můžu je pomocí vůle skrýt.
           Podobně je na otm i můj kamarád Chris, jeho rodiče jsou.. No liškodlaci? Nevím jak jinak to nazvat,ale přitom jeho postihly uši a rozkošný krémově zbarvený ocas. Zvláštní bylo jak jsme si byli podbní,stejně jako Alex a Rebeca.
          Rebeca je anděl,ale že by se chovala nějak světsky se říci nedá,spíše trochu rebelovala a jejím rodičům to dělalo starosti,ale nedá se nic dělat.
         Případ Alexe je přece jenom v něčem jiný.. Alex je syn andělů smrti,takže je stejný jako oni, rodiče Rebecy a Alexe se sice zrovna moc nemusejí,ale kvůli nim se snaží spolu vycházet.
         Seběhla jsem dolů po schodech,abych se rozloučila s rodiči a šla do školy, ale dole jsem našla jenom dva obrovský vlky válející se po pohovce.
        "Mami! Tati! Budou tady všude chlupy!" zastěžovala jsem si, podrbala je za ušima a odešla. V autobuse jsem se srazila s Chrisem,takže cesta nebude až tak nudná..
       "Foxííku tohle je hrozný.. Nenávidím to." povzdechla jsme si potichu. Chris dobře věděl o čem mluvím. Schovávání před lidmi nebylo bůh ví jak příjemné a taky kdo by chtěl pořád skrývat svůj pravý původ?
       "To zvládneme,neboj se." pohrál si s mými vlasy a usmál se.  "Nemluvil jsi s Alexem?" zeptala jsme se po chvíli mlčení. "Ne, měl by být s Rebecou už ve škole,měli tu jejich radu s Deborah." oznámil mi. Deborah byla jedna z učitelek, v hodinách jsme jí říkali normálně paní Brownová,ale ona také byla jednou z nás. Ona byla mořská panna. Měla žábry a při sebemnším dotyku vody jí narostla ploutev a dorostly její zvlněné polodlouhé hnědé vlasy.
       Doběhli jsme do školy a našli si ty dva. "Tak co říkala?!" zeptala jsem se Rebecy. "Říkala, že někdo ze školy má video upíra, nejspíš Gabriela.. Naštěstí věří jen v upíry a tak se to snaží ututlat. Je to čím dál horší, všichni prahnou po pravdě a pozdějších pokusech na nás." povzdechla si a Alex ji objal kolem ramen. "Nejspíš by se nás i báli, někteří jsou divní." pozanmenal Alex temně jako vždy. "Někdy bych chtěl být normální.." zašeptal Chris. "TO bych nemohla dělat tohle!" zasmála jsem se a sáhla mu pod kšiltovku. Bylo mi jasný,že nechtěl celej den schovávat uši vůlí,někdy to šlo těžko. Jemně jsem ho zatahala za plyšově hebké ouško a zase ruku vzala zpátky.
      "Jo to by mi asi chybělo." zasmál se. "Můžete přestat s tím vaším cukrováním a jít do třídy?!" vyjel na nás Alex. Oba jsme zaráz kývli a naráz si upravili každý svou košili.
      Měli jsme matematiku, seděla jsem vedle Rebecy, docela daleko od kluků. "Hele co se mu stalo?" zeptala jsem se opatrně. "Naštval se, jeho otec ho chtěl poslat na ten bezpečnej ostrov jak o něm každej jako my básní." pošeptala mi zpátky. "Tyler k tabuli!" zvolala učitel najednou a Alex musel k tabuli vypočítat příklad. "Špatně! Jdi si sednout!" zamračil se učitel. "Nepojede,ale že ne? Nechci aby tam jel! Nikdo tam prý není milej tak jak se povídá!" ujišťovala jsem se. "Ne, Alexova máma rozhodla,že nepojede,ale jeho otec tam stejně jede, ona s ním zůstane sama." povzdechla si. "Jehootec byl vždycky natvrdlík." pousmála jsem se.
     Hodina ubýhala pomalu,ale na sladkým zvuku co oznamoval konec jsem si ráda vždycky potrpěla. "Ten učitel je idiot!" zamračil se Alex a šel ke své skřínce. Všichni jsme si všimli jak jeho oči zčernaly a rozhodli se trochu ho uklidnit. "Alexi! No tak! Nemůžeš za to,že už si tvůj otec potřebuje odpočinout!" objala ho Rebeca,ale on ji odehnal. Nechtěl,aby se ho dotýkala. "Alexi!" skoro jsem zavrčela. "No tak Violet! Dej mi už pokoj." otočil se a odkráčel. Myslela jsem,že za ním poběžím a pokusím se mu rozdrásat krk zubama,ale udělat bych to nemohla.
     Po cestě domů jsem si uvědomila tolik věcí.. Došla jsem domů, hodila si tašku do pokoje a šla se podívat zda jsou rodiče doma. Na lednici jsem našla lístek s nápisem: "Jídlo je v ledničce, vrátíme se v pondělí." Paráda..Skoro pět dnů budu mít byt pro sebe.
    Okamžitě jsme zavolala Rebece jestli nepříjde,ale říkala,že se staví až zítra,měla nějaký problém ohledně jejího školení jako anděla a tak jsem zavolala mýmu Foxííčkovi a ten mi s radostí oznámil,že příjde.
     "Foxííku! Aspoň ty mě tady nenecháš samotnou!" objala jsem ho a vzala dovnitř. Ani jsme nešla do obýváku,kvůli těm bílým chlupům všude kolem a šla jsem rovnou do pokoje.
     "Violet já ti musím něco říct.." začal. Koukala jsem na jeho rozkošná ouška. Znala jsme ho už tak dlouho a nikdy bch nevěřila,že můžu mít druhýho nejlepšího kamaráda kluka. "Ty máš tak rozkošný ouška!" skočila jsem mu do řeči. "Ty vííc.. Hele vážně, pojď za mnou." poklepal rukou na místo na posteli vedle něj. Přiběhla jsme k němu a sedla si. "Co potřebuješ?" usmála jsem se. "No.. Je to blbý,protože se známe tak dlouho,ale ty se mi líbíš.." řekl potichu. Jeho dlaň byla na té mé a vyzařovala příjemné teplo. "Chrisi, já.. Popravdě jsem poslední měsíc doufala,že mi něco takovýho řekneš." nervózně jsem se usmála. Chtěla jsem se propadnout hodně hluboko do země .kde by mě už nikdo nikdy nenašel a tam si v klidu umřít,ale to bylo nemožné.
      Dlouho nic neříkal. Jen se na mě díval a pak se ke mně trochu víc naklonil. Vlastně na mně tak trochu ležel,ale mně to naprosto nevadilo. Jemně přitiskl jeho rty na ty moje a já ucítila příjemné teplo proudící v jeho rtech.
          Zmocnil se mě zvláštní pocit. Chvíli jsme nevěděla co dělat,ale po tom mi jeho jazyk dal dostatečně najevo,že ho to baví.
          "Já se ti hrozně omlouvám!" odtáhl se ode mě,ale já neměla dost, chtěla jsem se s ním ještě aspoň chvíli líbat, pocit jeho rtů na těch mýc mi dával naději,že nevypadám až tak hrozně...