Prvně bych chtěal říct,že mám teprve první kapitolu, druhou píšu, název se vůbec k témtu povídky nijak nevztahuje , jen mě to napadlo a celkem se mi to líbilo :) Povídka je z prostředí americké střední školy.. Jedná z hlavních postav je inspirovaná zpěvákem z Black Veil Brides - Andym. Snad povídka aspoň za něco stojí :)
Sachi
Dívala jsem se z okna vlaku na les plný tmavo zelených stromů. V ruce jsem svírala telefon, protože mi měl volat ředitel školy , na kterou jsem měla nastoupit. Zhruba za půl hodiny byla moje zastávka, ve městě ,které jsem neznala, s velikým kufrem jsem měla pátrat po domě ,kde mám byt a později i školu. Vystoupila jsem, přes rameno jsem měla kabelku a v levé ruce za sebou táhla velký modrý kufr. Zrovna,když jsem vyšla z nádraží mi zazvonil telefon.
"Violet Brownová." řekla jsem překvapivě zdvořile. Ředitel to možná neví, ale školu měním, protože mi hrozilo vyhození z té staré. Nebylo to nic hrozného, ale údajně jsem byla problémová.
"Slečno Brownová, doufám,že jste už dorazila. Hned,jak se zabydlíte, ráda bych vás viděla ve škole. Domluvíme se, dáme vám učebnice a pan ředitel vás chce přivítat. Zítra oficiálně nastupujete." řekla do telefonu dle hlasu starší dáma.
"Určitě se ozvu." řekla jsem.
Svůj byt jsem našla brzy. Byl ve vysokém domě v pátém patře. Bydlela jsem nyní hodně daleko od rodičů,ale nevadilo mi to nějak moc. Byt měl ložnici, obývací pokoj spojený s kuchyní a koupelnu. Vybalila jsem pár věcí a odhodlala se navštívit školu.
Proplížila jsem se školou k ředitelně a několikrát hlasitě zaklepala.
"Řekla jsem,že na zadnici ti náplast lepit nebudu! Dej si radši odstup! Můžu tě udat k soudu za sexuální obtěžování! Vážně.." ozvalo se ode dveří.
"Tady Violet Brownová." zasmála jsem se.
"Omlouvám se! Jeden student pořád provokuje.. Ředitel Weeks už vás očekává." usmála se a pustila mě do ředitelny. Skeretářka byla od pohledu chaotická -nebo si to právě s ředitelem rozdala... Brýle měla nakřivo, ponožku každou jinou, starorůžovou halenku politou čajem, či kávou.
"Slečno Brownová, jste tu brzy. Věci máte ve vaší skříni," podal mi klíče. "Jestli se chcete porozhlédnout na škole, vaše třída je přímo na konci chodby."
Kývala jsem na všechno, co říkal. "Ohledně toho, proč jsem přestoupila,.."
"To je jedno." přerušil mne, "Nový začátek, jedna studentka je ti trochu podobná."
"Já teda půjdu." usmála jsem se a šla do třídy. Bylo tam zhruba šest lidí. Asi jsem hned poznala dívku,která byla nějak "podobná" mně.
Posadila jsem se do zadní lavice a pozorovala třídu. Vypadala v celku podobně,jak moje stará třída, ale něco tu bylo jiného. Ta dívka s klukem,který mohl o dva roky starší. Trochu na mě působili ,jakoby se hádali,ale každou chvíli se líbali. Vypadali zajímavě.
Najednou ona něco zašeptala a oba dva se podívali na mě. Uhla jsem pohledem a začala si hledět svého.
"Ahoj." pozdravil mě cizí hlas. Ta dívka se na mě koukala. Byla rukou zaháklá za pásek kluka,ale zároveň se usmívala na mě.
"Ahoj." pozdravila jsem trochu nervózně. Konečně jsem měla možnost , pořádně se na ně podívat.
Ona měla hodně tmavé vlasy, myslím,že to nebyla přímo černá,ale celkem se tomu blížila. Sem tam se ve vlasech mihlo několik zářivě modrých pramínků. Vlasy měla pokroucené do jemných přežehlených,ale znovu zrkoucených loken. Její oči byly jako čerstvě posekaná tráva, nádherná zelená barva. Měla lehkou vrstvu černých stínů, takže její oči působily "kočičím" dojmem. Vypadala jemně i jistým způsobem divoce zároveň.
Oblečená v černém tričku propíchaném sponkami, černých kalhotech se cvočky (které náhodou patřily i do mé skříně, jen byly dozdobené doma) s asi dvěma pásky a černé vysoké boty. Pravděpodobně z kůže. Její oblečení i celkový vzhled se mi opravdu hodně líbil.
Zaměřím se na jejího přítele. Měl delší havraní vlasy, na levé straně vyholené, přehozené přes hlavu do prava. Všimla jsem si,že má obtažené oči černou tužkou a celkově upravený obličej ve stylu metalových skupin. Jeho svíťavě modré oči ve stínu krásně vynikly.
Oblečení na sobě zrovna moc neměl. Černé , kožené a uplé kalhoty měl i přes několik pásků , podobných těm,co měla ona , měl hodně nízko. Triko neměl. Přes sebe měl jen rozeplou černou vestu,která dohalovala bledý hrudník. Určitě ho učitelé peskovali za jeho vzhled, ale on v tom vypadal normálně. Jeho vzhled mi přišel zajímavý , líbilo se mi,že chodí v čem chce.
"Jsem Rebeca a tohle je Andy!" řekla Rebeca energicky. Přikývla jsem a opáčila:
"Violet." usmála jsem se.
"To je divný, žádnou Violet neznám.." prohodil Andy hrubým,ale příjemným hlasem. Až teď jsem si všimla tetování. Hodně mě zaujal nápis "dragonfly" na ruce. Vypadalo to úžasně.
"Andy je trošku pako," zasmála se Rebeca, "Nevšímej si toho. Nevím,jestli usuzuju dobře,ale ty jsi ta ,co má byt v bytovce u kavárny 'Donie'?" zeptala se.
"Hmh, proč?"
"No, bydlím v domě,který je vidět z okna u toho parku kousek od vašeho domu. Je tam řada rodinných domů , v jednom bydlím já! Sice s otravnou a ďábelskou mladší sestrou,ale jsem tam.
Slyšela jsem,že jši měla problémy s lidima a tak. My dva máme problémy skoro s každým. Holky tady jsou ve většině krávy. Namyšlený, starají se jen o to,aby si všichni mysleli,že jsou královny." ušklíbla se a naznačila "duckface".
"Naprosto tě chápu!" zasmála jsem se.
Andy se zasmál. "Moje biatch si našla kamarádku?"
"Po dlouhé době asi jo." usmála se, "Sedíme před tebou, v hodině ti můžu posílat lístečky. Andy stejně někdy školu radši vynechá."
Připadala jsem si hned o něco lpe, když jsem si našla někoho , s kým můžu mluvit. Vypadalo to,že s rebecou si budu rozumět. KOnečně škola,kde aspoň někdo , mě nevidí jen jako další osobu ve třídě.
Po příchodu třídíního učitele jsem byla vyzvání ať se třídě trochu představím. Nechtěla jsem, nesnášela jsem,když musím někomu něco o sobě říkat. Bylo mi to protivné,ale i přes protest jsem byla donucena.
"Jmenuju se Violet Brownová. Ve městě se absolutně nevyznám. Je mi sedmnáct." řekla jsem a rychle si zase sedla. Nechtěla jsem jim povídat, že se stěhuju , kvůli mé povaze. Nesenu moc lidí. Radši jsem sama nebo jen s velmi malou skupinkou lidí v mém okolí, než s tisíci idioty. Rebeca a Andy možná měli patřit k těm,které mám ráda. zatím to vypadala hodně nadějně.
2024 ©